V minulém díle bylo zmíněno , že nám agentura zařídila bydlení na první měsíc. Měsíc je dávno za námi a je tedy na čase pustit se do vyprávění, jak se v Austrálii hledá pokoj k pronájmu. Není v tom nic sofistikovaného, vytvoříte si profil na speciálních webových stránkách pro sdílené bydlení a začnete hledat dostatečně předem! Ne jako my...... 7 dní před vystěhováním. Bez stresu se to samozřejmě neobešlo a naše trojice se musela rozdělit. Je výrazně jednoduší najít bydlení pro dvě než pro tři. Na druhou stranu páry asi zklamu. Zhruba v 80% inzerátů pokojů k pronájmu je podmínka, že neberou páry. Neumím si dost dobře představit ani proč tomu tak je, nenapadá mě nic, kromě možnosti nepříjemných zvuků ozývajících se po večerech z pokoje :D Já tedy hledala pokoj pro mě a mamku což většinou nikomu nevadilo. Dominika se rozhodla bydlet s naší novou společnou kamarádkou. Nabízí se tu ledasco, od malých sdílených pokojů ve městě po velká apartmá na pláži. Vše záleží na ceně, lokalitě ale i na štěstí. Mojí prioritou bylo, dojíždět co nejméně a co nejlevněji. Proto jsem hledala hlavně v centru města. Holky naproti tomu hledali blízkost pláže. 

​

Vítězný byt je 20 minut od školy a leží na trase jedné ze čtyř bezplatných autobusových linek, které v centru jezdí. Díky tomu, že s mamkou sdílíme společně pokoj (cena je za pokoj, ne za osobu), mohli jsme si dovolit jeden z luxusnějších městských bytů. Jedná se o výškové moderní budovy, v jejichž areálu bývá z pravidla i bazén, posilovna a sauna. Majitelé bytů a nájemníci mohou využívat tento nadstandard zdarma. Náš byt sdílíme s veselým majitelem a dvěma dalšími kluky zhruba v mém věku. Všichni jsou ustavičně zaneprázdněni, takže se tu stejně potkáváme jen zřídka. Pokoj je prostorný a oceňuji hlavně vlastní koupelnu, do které vedou dveře přímo z pokoje. Nevýhodou ubytování je však hluk. Okna vedou do ulice, takže pokud jede ve dvě ráno po silnici machr na motorce, tak mi zpravidla vtiskne do mysli pár nadávek. Špunty do uší jsou mými novými nejlepšími kamarády. 

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Chvíli po nastěhování na mě přišla slabá trudomyslnost, takže jsem následovala pravidlo, sportem ku dobré náladě a vyrazila jsem běhat. Brada mi spadla úžasem jaké možnosti na běhání mám těsně za barákem. Kolem perthské Swan River (řeky) vede nekonečně dlouhá běžecká stezka protkaná parčíky, venkovními posilovnami a napajedly! Jaké pohodlí když si v půlce trasy můžete zaposilovat a napít pitné vody! Pohodlí je slovíčko, kterým bych celkově shrnula život v centru Perthu. Ovšem pozor! Australané rozhodně nejsou žádní pracanti. O víkendu tu kavárny a mnoho restaurací zavře nekompromisně v 17h pokud máte tedy rádi noční život nezbývá než zajít do North Bridge. North Bridge je jediná část města žijící nočním životem. Naprostá většina klubů a barů se nachází právě tam. Měla jsem tu čest navštívit vyhlášený taneční klub Mustang a pravděpodobně už ho ani nenavštívím. Mohu pominout to, že vlastně nejsem noční tvor. Když  pominu i to, že 0,4 ml piva koupíte za $12 (216 Kč) stále ve výčtu proti zůstává ten obrovský kravál, který jsem tam zažila. Hudba v klubech je tu opravdu neskutečně nahlas. Chodívala jsme do klubů v Brně a rozhodně jsem tam s hlasitostí nikdy problém neměla. 

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Když ne kluby, kam jít? Austrálie je proslulá nekonečnými barbecue. Veřejné grily jsou všude v parcích, na plážích, na střechách bytových domů i v rezervacích. Není tedy nic jednoduššího než posbírat kámoše a jít grilovat třeba na pláž, posedět, něco si zahrát, pokecat. Pokud grilujete v rezervaci počítejte se skákající společností, mlsní klokani vám strčí nos až na stůl. Všude jsou sice upozornění abychom klokany nekrmily, ale ovocem a zeleninou je tu stejně krmí každý. Na fotce můžete vidět jak moc zákaz o krmení dodržuji já :D 

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Jeden z nejhezčích večerů pro mě byla korejská večeře se spolužáky. Korejští kamarádi se rozhodli ukázat nám něco z jejich tradicí a stravování. Jednou z tradic je sdílení jídla. Uprostřed stolu je plotýnka, na které se stále ohřívá hrnec s jídlem, každý si z něj pak nabírá do vlastní misky s rýží. Kvůli mému postižení jménem vegetariánská zarputilost jsem měla jídlo samozřejmě sama pro sebe. Bylo to vynikající, mohla bych to přirovnat k rizotu se spoustou chili omáčky a prapodivné zeleniny :D Zvítězila jsem i nad hůlkami a snědla s nimi půlku svého jídla, připomínám že to byla rýže! 

Věděli jste, že Korejci nestárnou v den jejich narozenin? Celý národ si započítá, že jsou o rok starší 1. ledna. Čerstvě narozenému miminku se počítá že má 1 rok. Pokud se tedy narodí dítě 26. prosince má jeden rok již v den narození a 1. ledna už má roky dva. Kdybych byla Korejka, měla bych teď už 25 let :D 

​

Závěrem opět něco z roviny pocitů. Mamka si na byt ve městě zatím moc nezvykla, raději by šla na periferii na pláž. Já jsem s lokalitou nadmíru spokojena, ale začala jsem pro změnu řešit hledání práce. Nálady se mi během dne mění, ale obecně už je to rozhodně lepší. Tělo i mysl se aklimatizovali :)

​

​

​

​

​

​