Osobně se tu nejvíce potkávám s Brazilci, Kolumbijci, Korejci, Japonci a Francouzi. Absolutně nejpočetnější jsou lidé z Brazílie. Tvoří tu velké komunity a většinou se drží při sobě. Jsou to velmi přátelští lidé, chtějí se objímat a pusinkovat, jsou nebojácní, a obvykle velmi sebevědomí. Milují velké grilovací sešlosti a nemají problém se bavit naprosto se všemi. Zjistila jsem, že jsou většinou dost hrdí na svou národnost a nemají nijaké velké tužby podívat se třeba do Evropy. Kolumbijci jsou ve směs velmi podobní jen jsou o něco maličko skromnější. Tyto národy dostávají od svých států peníze za to, že studují v Austrálii. Musí je sice po návratu začít splácet, ale i tak je to velké lákadlo pro všechny a jezdí sem opravdu ve velkém. 

​

Korejciiii! Abych byla přesnější tak Jiho-Korejci samozřejmě :) Tuto skupinu mám obzvláště ráda, jsou to naprosto šílení lidé. V tom dobrém slova smyslu, vymýšlí neustále kraviny, milují focení a většinou napřed paří a až potom přemýšlí jak to zaplatí. :D  Mají rádi lidi Evropany a většina z nich hrozně touží podívat se do Evropy. V Jižní Korei je velmi přísný studijní režim, studenti tam nemají prakticky čas na nic jiného než na učení, proto se nedivím, že když dojedou sem, tak si to užívají na plno. 

​

Japonci jsou pravý opak Korejců. Už od pohledu je rozeznáte, bývají vysocí/vyšší a mají dlouhé táhlé rysy. Jsou inteligentní, zodpovědní a učenliví. Působí klidně a pokud pocházejí z malých měst, mají vysoké životní hodnoty. Jsou usměvaví, ale nepřehání to :) 

​

Francouze naopak uvidíte smát se jen zřídka, působí tajemně a skrytě. Mají nejkrásnější přízvuk. :D Já osobně jsem vždy ráda když potkám jakéhokoliv Evropana, protože mám tak domov blíže :D Tak nějak tu beru každého Evropana jako, že je "tam od nás."

​

My Češi jsme tu tak trošku zaprdlí, obecně nemáme tolik sebevědomí a tady je to obzvláště znát. Když přijde žádat o práci Brazilec a Čech, většinou ji dostane Brazilec, protože se umí lépe prodat. Austrálie celkově miluje haloo efekt a nadsázku. My Češi máme však nejčistější anglickou výslovnost, takže když už angličtinu ovládáme, tak svou národnost ani přízvukem neprozradíme. 

​

Můj život tady se dá považovat za velmi ustálený. Střídám práci se školou, chodím do fitka a denně si píšu s přítelem. Výlet na Rottnes Island byl hlavní vzrůšo. Strávili jsme celý den na kolech a objevovali ostrov. Quokky jsou po celém ostrově, stačí mít jablko a přihopskají jak na povel. Vlastně stačí mít jablko v batohu, protože mamce ho jedna quokka v nehlídané chvíli ukradla přímo z batohu :D Protože jsou to věčně usměvaví tvorové, tak jsem neodolala a pořídila si slavné quokka selfie. A proč ne, když jim to nijak neubližuje :)

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Po dlouhé době jsem se kreativně vyžila. Ve škole se pořádalo malování na bumerang tradičním Aboriginal Art, neboli metoda tečkování. Je to velmi jednoduché a výsledek vypadá velmi profesionálně. Aboriginal Art zde mohou využívat pouze původní obyvatelé a vydělat si tak prodejem vlastního umění. Vláda přísně zakazuje, aby si takto vydělával kdokoliv jiný kdo není Aboriginec. Tečkovací malba je z historického hlediska způsob jakým původní obyvatelé vyprávěli své příběhy. Malby obsahují několik základních znaků, z nichž každý představuje konkrétní věc nebo činnost. 

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Moje velké dilema, či prodlužovat víza nebo ne, je pravděpodobně již vyřešené. Prodlužovat se nebude a v dubnu nastoupím na zpáteční letadlo do ČR. Proč?

1. Hrozně moc se mi stýská

2. Abych dostala vízum musela bych si zaplatit další školu, což je dalších 100 000 Kč, které fyzicky nemám a nechci se zadlužovat. 

3. Je možnost využít nových working holiday víz, které jsou o mnoho výhodnější JENŽE zažádat o ně musíte mimo Austrálii. 

Takže se vrátím do náruče svého milovaného a až doma vymyslím co dál, buďto společně zažádat o levnější working holiday, což je otázka dalšího půl roku v ČR/SK. Nebo vymyslíme nějakou jinou kravinu :) 

​

Prozatím mě však ještě čekají další 4 měsíce v Perthu :) 

​

​